Každý živočich je po souloži smutný, řekl kdysi slavný římský básník Ovidius, jehož Umění milovat bylo po staletí jedním z mála respektovaných děl o lidské sexualitě. Jak se zdá, muž, tedy samec člověka, do živočišné říše dle Ovidiových představ tak úplně nezapadá.
Kdybychom zkusili provést průzkum, jak se samec homo sapiens bezprostředně po intimním styku zachová, možná bychom zjistili, že větší část běžné mužské populace zcela neromanticky usne, někteří se chopí televizního ovladače a jiní si ještě odskočí tam, kde jej mají skutečně rádi, tedy za kamarády do hospody. (Znáte ten vtip, ne?) RNDr. Josef Hausmann, Csc. ve své knize Základy mužského šovinismu, jež se pro velký úspěch dočkala sedmi vydání (možná už i více, já vlastním výtisk ještě z minulého století), popisuje, jak po usilovném dobytí „dost dobrého“ objektu v podobě mladé dívky a po následné úspěšné ejakulaci ihned přemýšlel, jak se dostat ke kamarádům, kteří v té době u táboráku opékali špekáčky a byli šťastní, jak jen „chlapi sobě“ dovedou být („Ale to je pravda,“ řekl mi na to maskulinní tvor, s nímž sdílím domácnost, a mou tvář navěky zastřel stín...) a dokonce líčí, kterak nenáviděl onu dívku, jež mu svou přítulností bránila v odchodu. Hnusné, že?
My, ženy, to prostě máme jinak. Sice nám chvíli trvá, než se na milování dostatečně naladíme (podle vědců minimálně půl hodiny, pro což mnozí muži nemají dostatek pochopení), ale taky v nás zážitek z rozkoše mnohem déle trvá. Takže zatímco muž už pár vteřin „po té“ přemýšlí o všem možném, žena, prohrabujíce se v mužově ochlupení na hrudi (i když tento můj zastaralý ideál mužské krásy dnes už dávno neplatí), nechává v sobě doznívat prožitou slast. Důkazem naprosto odlišného vnímání této věci je i vtip, který jsem nedávno slyšela: Mladý nadějný pár spolu stráví noc a druhý den jde on do hospody s kamarády a ona do vinárny s kamarádkami. „Holky, poznala jsem milence svého života, prostě fantastický sex: dvě hodiny předehra a hodinu milování.“ On v hospodě říká kamarádům: „Chlapi, co se mi včera stalo: sbalil jsem buchtu, načež se mi hodinu nemohl postavit a potom jsem se dvě hodiny nemohl ,udělat‘.“
Tak tohle by žena asi nevymyslela...
